Snad se mnou budete souhlasit, že jóga v tradičním integrálním pojetí, tedy nejen v pojetí fyzické aktivity, dává komplexní návod na to, jak žít zdravě. To je tak, aby zdraví vyjadřovalo nejen absenci nemocí, ale bylo prostředkem k realizaci harmonického vývoje člověka, včetně přístupu ke spirituální dimenzi života.

My se v dnešní době na lekcích setkáváme s jógou většinou jako s hathajógou, popř. moderní posturální jógou, která obsahuje zejména fyzické cvičení. A zde se tedy naskýtá otázka, zda je možné praktikovat jógu i nezdravě. Řekla bych, že odpověď zní ano i ne.

Pokud chápeme a praktikujeme jógu jako vědomou práci se sebou samým a po celou dobu ásanové praxe dodržujeme její jógový charakter v propojenosti s dechem a pozorností, pak velmi pravděpodobně svému zdraví neublížíme. Bohužel ale tak jednoduché to není. V praxi vstupuje do hry mnoho faktorů, ať už je to neodhadnutí svých sil a přehnaná snaha, nedostatečné vzdělání a praxe lektorů jógy, ale také naše různé svalové dysbalance způsobené většinou jednostrannou zátěží a zejména sedavým způsobem života. I dlouhodobý stres, kterému je moderní člověk vystaven, se ukládá a projevuje na fyzické úrovni, takže z tvaru a držení těla hned poznáme, jak se daný člověk má a jak žije. Nevyváženost ve smyslu přetížení nebo naopak oslabení se totiž dříve či později projeví na naší postuře, tedy na tvaru a držení těla, a na různých obtížích pohybového aparátu.

Je dobře známo, že tradičně byla v Indii jóga určena zdravým jedincům a byla jim předávána osobně učitelem, přičemž guru a jeho žáci žili společně a trávili spolu mnoho času. Učitel předával žákům své zkušenosti, které byly přizpůsobeny jejich momentálním možnostem a potřebám, okolnostem a prostředí, a byly tím pádem „funkční“.

Dnes je situace jiná. Hodně zájemců o jógu dnes přichází na lekce a semináře s nadějí na zlepšení svých zdravotních potíží, zejména bolestí zad a reklama v médiích vyzdvihuje zdravotní přínosy jógy, aniž by ale na takovou klientelu byla většina lektorů odborně připravena. Bohužel tak narůstají počty „jogínů“ objevujících se v ordinacích lékařů a fyzioterapeutů, z nichž někteří jógu dokonce zakazují. Problém ale není v józe, ale v tom, že si lidé ublíží, protože při provádění ásan nerespektují své možnosti, nedodržují jógový charakter praxe, a pak opravdu mohou provozovat „jógu nezdravě“.

Co s tím? V každém případě máme na výběr mnoho různých variant obtížnosti ásan, přípravných cviků, kryjí i sestav a můžeme si vybrat, jaké varianty zvolíme. Je totiž úplně jedno, jak náročnou variantu cviku či ásany zvolíme, pokud zachováme principy zdravého pohybu a pokud v ásaně dosáhneme prožitku „vnitřní ásany“, tedy působení na jemnějších úrovních.

Postupem času jsem došla k názoru, že tím nejzdravějším způsobem fyzické praxe jógy je jemný plynulý pohyb v souladu s dechem, a proto na svých lekcích dávám takové praxi přednost před statickými výdržemi. Nabízím svým studentům i méně náročné pozice a varianty, pracujeme v menší skupině a výuka probíhá formou kurzu a nikoli formou otevřených lekcí. Došla jsem k tomuto pojetí výuky a praxe jógy i díky tomu, že se věnuji metodě Spirální stabilizace páteře® a vidím, jak běžná statická zátěž ničí pohybový aparát dnešního mladého člověka, natož pak střední a starší generace.

Ano, vím, možná namítnete, že ásana je podle Jóga sútry definována ustáleností a má být pevná a stabilní. V pojetí plynulé jógy je ale dostatečné, když je pozice stabilní a ustálená svojí základnou a jinak se nebráníme jemným pulzačním pohybům těla v souladu s dechem. Není to úplně tradiční pojetí, ale při dnešním většinou statickém způsobu života v sedě a za počítači mi další statická zátěž pohybového aparátu na lekci jógy nepřipadá být nejlepší cestou k vyváženosti.

To, co totiž vnímám na józe jako nejvíce„terapeutické“, je soustředěné propojení pomalého pohybu, vedení dechu a pozornosti, a to současně. Takové soustředění umožní bytí tady a teď, kdy může nastat ona „meditace v pohybu“ s velikým přínosem pro psychické a emoční uvolnění a regeneraci. A to se pak samozřejmě odrazí na zlepšení stavu našeho pohybového aparátu i na našem zdraví obecně. Přitom někdy ty nejjednodušší pozice a nejjemnější pohyby mají ten nejvíce blahodárný přínos.‍

Pozice bohyně, upavéšásana/ malásana. Pozice bohyně pracuje s funkčním a energetickým propojením chodidel a pánevního dna. Při nastavení základny dbáme na to, aby nám nepadala klenba nožní, což se podaří jemným vytočením chodidel i dolních končetin do vnější rotace, aby se uplatnily svalové spirály. Směr chodidel odpovídá směru kolen a jdeme jen tak nízko do podřepu, abychom udrželi rovnou páteř a necítili přetížení v oblasti beder. Po nastavení základny můžeme jemně pulzovat v kolenou s nádechem vzhůru a s výdechem dolů, s tímto pohybem střídavě uvolňovat a aktivovat pánevní dno, s výdechem procítit uzemnění přes chodidla a plynutí energie podpořit „prána – apána“ pohyby paží a dlaní.